XX. Jako pod poduškou jaré dítě

Adolf Heyduk

XX.
Jako pod poduškou jaré dítě Jako pod poduškou jaré dítě
oddychneš, zelený můj lese, v sněhu bělostného teplém krytě šepot tvůj se s jedle k jedli nese: že jaro zlata vlákna už spřádá, že kypří starý vřes, a studánka že vláhu ptactvu střádá, jež nedočkavě jara čeká kdes. Čekám je také, věru, denně je vyhlížím v šeru, že přijde, jistě vím, vždyť mečem slunečným seklo mne v srdce v taji a květy v něm vyrůstají. 27

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk