XXX. Slunce vodu váží,

Adolf Heyduk

XXX.
Slunce vodu váží, Slunce vodu váží,
 ve květech umdlévá svěžest; únava na vše se klade, vedro vše praží. Hle, bílý motýl vzlet z trávy za ním hned druhý se vznesl, oba se skrývají, oba se baví; v bílý květ čemerky černé, pod sněti zkvetlého dřínu, sdružení neslo je věrné k radosti jarnímu vínu, v milosti říš, hned výš, hned níž, kdes v květu našli si skrýš. Ten den jsem nezřel je již! 39

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk