XXX. Slunce vodu váží,

Adolf Heyduk

Slunce vodu váží, ve květech umdlévá svěžest; únava na vše se klade, vedro vše praží. Hle, bílý motýl vzlet z trávy za ním hned druhý se vznesl, oba se skrývají, oba se baví; v bílý květ čemerky černé, pod sněti zkvetlého dřínu, sdružení neslo je věrné k radosti jarnímu vínu, v milosti říš, hned výš, hned níž, kdes v květu našli si skrýš. Ten den jsem nezřel je již!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

890. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jarní (Xaver Dvořák)
  2. Červenka. (Adolf Heyduk)
  3. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  4. Líhnutí. (Adolf Heyduk)
  5. Vzhůru, nivo rozespalá! (Adolf Heyduk)
  6. XIII. Střemchy už kvetou, (Adolf Heyduk)
  7. ALEXANDRIN. (Jaroslav Haasz)
  8. None (Adolf Heyduk)
  9. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  10. XXV. Růže už kvetou a snětí (Adolf Heyduk)