XXXII. Prostřed lesa stojí

Adolf Heyduk

XXXII.
Prostřed lesa stojí
Prostřed lesa stojí
mohutný strom, hlavu mu roztříštil hrom, ale s jara zelená se přec; naň usedá žluna, žlutý pták a zpívá. Strom ssaje zpěv až do kořenů, svého to mozku, a vypravuje za podletí šuměním snětí, co slyšel z jara a čím posud nitro jeho hárá.
42