XLII. Černá pole

Adolf Heyduk

Černá pole(Na) smějí se v sluneční záři(Na) hroudy brázd oddechují(Na) vůni chleba(Na) Nad nimi ve vzduchu(Na) perlí se skřivánčí píseň(Na) s výše do kalicha mé duše(Na) a budí spící přírodu(Na) Hle z rozryté půdy(Na) pučí porůzné květné zjevy(Na) něžné a krásné(Na) Hlavičky plny jsou vůně(Na) ospalýma očima hledí kolem(Na) a zvedají ruce k nebi(Na) prosíce(Na) záře žití(Na) To jsou ty milé děti života(Na) děti slunce a země(Na) jež vzešly aby umřely(Na) a mrou aby vzešly(Na) k radosti života(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	4
Celkem veršů:	21
Neurčeno:	21 (100 %)