XLII. Černá pole

Adolf Heyduk

XLII.
Černá pole Černá pole
smějí se v sluneční záři, hroudy brázd oddechují vůni chleba. Nad nimi ve vzduchu perlí se skřivánčí píseň s výše do kalicha mé duše a budí spící přírodu. Hle, z rozryté půdy pučí porůzné květné zjevy, něžné a krásné. – Hlavičky plny jsou vůně, ospalýma očima hledí kolem a zvedají ruce k nebi prosíce záře žití... 54 To jsou ty milé děti života, děti slunce a země, jež vzešly, aby umřely a mrou, aby vzešly k radosti života. 55

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk