XLII. Černá pole

Adolf Heyduk

Černá pole(Na) smějí se v sluneční záři(Na) hroudy brázd oddechují(Na) vůni chleba(Na) Nad nimi ve vzduchu(Na) perlí se skřivánčí píseň(Na) s výše do kalicha mé duše(Na) a budí spící přírodu(Na) Hle z rozryté půdy(Na) pučí porůzné květné zjevy(Na) něžné a krásné(Na) Hlavičky plny jsou vůně(Na) ospalýma očima hledí kolem(Na) a zvedají ruce k nebi(Na) prosíce(Na) záře žití(Na) To jsou ty milé děti života(Na) děti slunce a země(Na) jež vzešly aby umřely(Na) a mrou aby vzešly(Na) k radosti života(Na)

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

321. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOZNĚLA PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  2. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  3. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. středočeská krajina (Stanislav Kostka Neumann)
  5. XXXVI. Zřícenina Husi (Adolf Heyduk)
  6. PŘÍRODA A ŽIVOT. (Antonín Jaroslav Klose)
  7. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Na Krasu. (Růžena Jesenská)
  9. SRPEN. (Karel Toman)
  10. Černá kněžna. (Čechoslav Ostravický)