XLII. Černá pole

Adolf Heyduk

Černá pole smějí se v sluneční záři, hroudy brázd oddechují vůni chleba. Nad nimi ve vzduchu perlí se skřivánčí píseň s výše do kalicha mé duše a budí spící přírodu. Hle, z rozryté půdy pučí porůzné květné zjevy, něžné a krásné. – Hlavičky plny jsou vůně, ospalýma očima hledí kolem a zvedají ruce k nebi prosíce záře žití... To jsou ty milé děti života, děti slunce a země, jež vzešly, aby umřely a mrou, aby vzešly k radosti života.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

321. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOZNĚLA PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  2. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  3. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. středočeská krajina (Stanislav Kostka Neumann)
  5. XXXVI. Zřícenina Husi (Adolf Heyduk)
  6. PŘÍRODA A ŽIVOT. (Antonín Jaroslav Klose)
  7. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Na Krasu. (Růžena Jesenská)
  9. SRPEN. (Karel Toman)
  10. Černá kněžna. (Čechoslav Ostravický)