XLIII. Luh voní vadnoucím kvítím,

Adolf Heyduk

XLIII.
Luh voní vadnoucím kvítím, Luh voní vadnoucím kvítím,
je parný den, vlaštovky honí se sem a tam po zlatých muškách, vzduch je pln těžké rozkoše. Na západu vstává a roste černý mrak, strašidlo velké, nadýmá se, mumle, vyvaluje oči, metá z klínu prameny vláhy. Květy na luhu i na stromu hlavách chvějí se, slzí, usmívají se v slzách. Z daleka blýská se řeka v slunci, země i nebe se smějí, v náručí slunce země výská. 56

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk