XLIV. Za rána v zahrádku pílím,

Adolf Heyduk

XLIV.
Za rána v zahrádku pílím,
Za rána v zahrádku pílím,
je plna poupat a rosy. „Slunce chcem!“ všecko zde prosí, já k bílé růži se chýlím!
Mechovka; skrývá se v mechu, z něho ven poupě se dere, než ruka v prsty je bere, z mého se rozvilo dechu! 57