LXXII. Letní zář v okna mi vběhla,

Adolf Heyduk

Letní zář v okna mi vběhla, co doma v tak krásný den? Ven, raději ven! Kde niva v slunce si lehla a zlatý sní sen! Na stromě v polích to zvučí, bystřina vesele zpívá: „Vlnky mé, vesele v rej!“ Z modřínů vršků krev pučí, nejvyšší hlavou mi kývá: „K nám jíti neváhej!“ Pospíchám po výzvě k lesu, do mechu nohy se boří, za ruce chytá mě snětí. Opodál v rozkvetlém vřesu sedí pták; očka mu hoří, vyhledal k hnízdu již místo; druž k němu oklikou letí. Hnízdo jim vyberou děti.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

442. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  2. LXXVII. Toulkami umdlela noha. (Adolf Heyduk)
  3. Pod sosnou. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  4. LII. V objetí měsíce Šumava si hoví; (Adolf Heyduk)
  5. Vrchol jara. (Adolf Heyduk)
  6. V zamyšlení. (Adolf Heyduk)
  7. Vyrušení. (Adolf Heyduk)
  8. None (Adolf Heyduk)
  9. Stín. (Adolf Heyduk)
  10. Zpívající pták. (Adolf Heyduk)