LXXIV. Je v senoseči,

Adolf Heyduk

Je v senoseči, dělníci slunéčku vděčí veselým zpěvem; pohlížím za milým zjevem. Do výše vzrostly kopy; druh děvče za pás chopí, děvče se brání, netuší ani, že s rukou chlapcových slétá do sena, kam je druh metá z nenadání; kolem kol plno je smíchu: „Počkej jen, splatím tvou pýchu při prvním kvasu!“ a seno si vybírá z vlasů, leč vybrat je nelze, jen stěží, hoch chce jí pomoci v díle, obratem děvče však milé oplátkou v kopku jej smete a v dálku létne. V kopce hoch leží. Nežli se vydral a zdvih, dvojnásob hlaholil smích. Děvče i hoch se pýří, večer se u vrátek smíří.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

743. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  2. BĚLA (Adolf Heyduk)
  3. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  4. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  5. Kvetoucí pohádka. (Adolf Heyduk)
  6. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  7. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  8. Bez útěchy. (Alois Škampa)
  9. VII. Slunečními paprsky (Adolf Heyduk)
  10. Kéž, až by květné nitro opadalo... (Adolf Heyduk)