LXXIV. Je v senoseči,

Adolf Heyduk

LXXIV.
Je v senoseči, Je v senoseči,
 dělníci slunéčku vděčí veselým zpěvem; pohlížím za milým zjevem. Do výše vzrostly kopy; druh děvče za pás chopí, děvče se brání, netuší ani, že s rukou chlapcových slétá do sena, kam je druh metá z nenadání; kolem kol plno je smíchu: „Počkej jen, splatím tvou pýchu při prvním kvasu!“ a seno si vybírá z vlasů, 94 leč vybrat je nelze, jen stěží, hoch chce jí pomoci v díle, obratem děvče však milé oplátkou v kopku jej smete a v dálku létne. V kopce hoch leží. Nežli se vydral a zdvih, dvojnásob hlaholil smích. Děvče i hoch se pýří, večer se u vrátek smíří. 95

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk