VII. Slunečními paprsky

Adolf Heyduk

VII.
Slunečními paprsky
Slunečními paprsky
napršely anemonky do lesa snětí; plno jich na ňadrech děv, plno jich v rukou dětí.
U kříže v cestě hoch postať štíhlá pohlíží na cestu v lesy, v ruce má fialek kytku, pohlíží k děvčat směsi, na čapce bezovou snítku; děvčata kříži se vyhla. Obešla velikým kolem, ta jeho přímo šla polem; smutně hoch za ní hledí, 124 rtové mu chvějí se bledí, pod kříž svou kytici klade; s kyticí vadno mu srdce mladé. 125