XII. Svítá,

Adolf Heyduk

XII.
Svítá, Svítá,
žitniště u lesa rolník podmítá, u cesty posud mandele stojí, na vůz je vložit dva mladí lidé se strojí. Dosti! Povinné práce oba jsou prosti, do zlata žhaví se zoře, rolník dál strniště oře. Nuže ! Jdou domu, hoch jako kmen, děvče jak růže. K oddechu v polední době do mechu v lese usedli sobě. Tiše! Hovoří oba, pták zpívá s výše, 136 oni však slova si nedí, jenom si do očí hledí. Náhle! Rty střetly se zprahlé, srdce jim počalo bušit... pojďme, proč milence rušit? 137

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk