XXV. Na pokraji lesa

Adolf Heyduk

XXV.
Na pokraji lesa Na pokraji lesa
ukryt poslouchám veselý zpěv. – Podivné zvuky! Hned to šumí, jako když na jaře zpěvní se vracejí ptáci do polí a zahrad a zas jak jarní vody, valící se s vrchu polmi do údolí. A zas se to valí, jak řeka divá do moře dále a dále! 162 Poslouchám, zdá se mi, že nový písní tou do kraje žene se věk, že zpívá píseň vzkříšení, již zdroj volnosti vybavil ze skalnatých břehů, aby se občerstvil, odplavil pýchu a lenost, jenž touží přetrhnout hráz, jíž dělen od bratra brat. Tak dále a dále se valí dělníků hněvivý zpěv. Nad lidí hlavou rozpiatou perutí slunečný vznáší se šat. 163

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk