LIII. Bylo to v šumavském lese.

Adolf Heyduk

Bylo to v šumavském lese. Stmívalo se. Vysoko do temného mraku zvedaly stromy černé hlavy a dívaly se, kam se mračno žene, z něhož občas zablesklo se, na postrach zdivenému zraku. Po lese těkaly stínů davy: divá strašidla. V srdci mi stydla krev. Úzkost mne lapala náručí černou. Kam dojdu tou pouští bezměrnou? Zhynu zde snad! Na kámen hlavu jsem klaď, kol mne vše jako z ledu, halím se do svého plédu. Kéž bych moh spát! Tu z hluboka oddechl les a na křídlech větru ke mně divný zvuk z dálky se nes a zmíral mi v uchu jemně. Jaká to zvěst? na blízku jistě lidské obydlí jest! Oko se v dálku dívá, odkud ten zvuk? Kdos zpívá a hledá toužného klidu v tom moři cizího lidu, snad je zde sám? Zvedl jsem hlavu a poslouchám, jak v pochvojném krytě léčí mou tíseň a nese mi z dálky dojemnou píseň: „Osiřelo dítě“. Já zved’ jsem se, vstal, chvíli jsem poslouchal, ten zvuk mne k sobě lákal; k lesnímu vešel jsem za krátko, malé tam zpívalo děvčátko, něžný tvor, má krajanka z moravských hor, přibránkem být se mi zdálo. Já k němu jsem se shýbal a na čelo je líbal. Dítko se radostně smálo, ač v těžkých rozpacích snad, že jsem je v náručí lákal. Já hlavu do dlaní klaď a stesku pln jsem plakal.

Patří do shluku

hostýn, moravan, morava, moravský, tatarský, moravěnka, tatar, velehrad, tatra, modlící

77. báseň z celkových 139

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Žhavé jarní zablesknutí (Adolf Heyduk)
  2. Horské chaloupky. (Vojtěch Pakosta)
  3. V šumavských hvozdech. (Adolf Brabec)
  4. Hostýnské zvony. (František Táborský)
  5. Vížka. (Svatopluk Čech)
  6. Černá hodina. (František Cajthaml-Liberté)
  7. PRASTARÉ LESY. (Jan Opolský)
  8. XXI. Rád sedám na břehu (Vincenc Furch)
  9. V ZÁTIŠÍ (Alois Jirásek)
  10. POSLEDNÍ RYTÍŘ (František Gellner)