V šumavských hvozdech.

Adolf Brabec

V těch našich lesích šumavských, se volně, sladce dýše, na březích sedí Vltavských ve hrdé české pýše. Hle co nám Pán Bůh dal těch krás, ve sterých lesích modrých ve chýžích pak těch malých zas, jen srdcí Čechů bodrých. Sem kdo si přijde postesknout, tu les ho celý slyší, tu vidí slzu zalesknout, že v okamžik se stiší. Ó krásné lesy Šumavy, vy lesy mojí vlasti, vy krásní jste bez únavy, a pluj citu, slasti. Do vás jsem chodil za mládí, do vás si chodím dosud, to údy mé zas omladí, byť dál mne zanes’ osud. Vy tajemný jste duchů chor, jenž chvalozpěvy šumí, snad více ještě váš ten bor, než chvalozpěvy tlumí. Vám žehná stále dobrý Bůh, vždyť žehná české zemi, on požehnává její luh a vy jste jeho lemy.

Patří do shluku

hostýn, moravan, morava, moravský, tatarský, moravěnka, tatar, velehrad, tatra, modlící

133. báseň z celkových 139

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PRASTARÉ LESY. (Jan Opolský)
  2. Hostýnské zvony. (František Táborský)
  3. KRÁLOVNO MÍRU! (Karel Dostál-Lutinov)
  4. Horské chaloupky. (Vojtěch Pakosta)
  5. Večer po bouři. (Jan Evangelista Nečas)
  6. POSLEDNÍ RYTÍŘ (František Gellner)
  7. Trosky. (František Táborský)
  8. ZPĚV NA ŘÍPU. (Václav Jaromír Picek)
  9. LIII. Bylo to v šumavském lese. (Adolf Heyduk)
  10. Šongor a Luboň. (Jan Slavomír Tomíček)