V šumavských hvozdech.

Adolf Brabec

V šumavských hvozdech.
l.
V těch našich lesích šumavských, se volně, sladce dýše, na březích sedí Vltavských ve hrdé české pýše. Hle co nám Pán Bůh dal těch krás, ve sterých lesích modrých ve chýžích pak těch malých zas, jen srdcí Čechů bodrých. Sem kdo si přijde postesknout, tu les ho celý slyší, tu vidí slzu zalesknout, že v okamžik se stiší. 64
II.
Ó krásné lesy Šumavy, vy lesy mojí vlasti, vy krásní jste bez únavy, a pluj citu, slasti. Do vás jsem chodil za mládí, do vás si chodím dosud, to údy mé zas omladí, byť dál mne zanes’ osud. Vy tajemný jste duchů chor, jenž chvalozpěvy šumí, snad více ještě váš ten bor, než chvalozpěvy tlumí. Vám žehná stále dobrý Bůh, vždyť žehná české zemi, on požehnává její luh a vy jste jeho lemy. 65