Písni.

Adolf Brabec

Písni.
Ó písni moje snivá si s jarním vyleť vánkem, kdy kolem juž se stmívá, se zulíbej s červánkem. Jsi vonným, družným květem, jež jaro kouzlí zase, když letí naším světem, tu vykouzlí tě v kráse. Tak divnou dumou, tesknou, se duše moje svírá, že řasy mé se lesknou a v zrak se slza vtírá. Když slyším tebe, písni, jsi démonem mně náhle a srdce mé cos tísní, jak akkordy tvé táhlé. Co blaha, hned zas bolu, ve tvém zřím něžném květu, co něhy skrýváš v stvolu a vyzpíváš ji světu. Však nechci jedin pouze by na vždy byl tvůj nápěv, jenž v sen by jal mne dlouze, a stlačil očí záchvěv... 48