Život.

Adolf Brabec

Život.
Náš život jedním zmítán bojem všech vášní, citů sterých rojem, ve přístavu si stane lásky, zde vztýčí míru bílé pásky. Však dále jde a neklid za ním ve sterém hlasu bouře hučí, zas lehoučkým jen větru váním, ve srdce rázem bolest lučí. Ó živote, tys démon věčný, jenž láká, svádí, nám se vkrádá, být musí a je člověk vděčný jen tobě, jaká však juž rada. 38