Rovům.

Adolf Brabec

Rovům.
S novým jarem zeleným se zdobíte zas šatem, na keřích náhle zběleným se bílým stkvíte pasem. I na vás jaro vzpomnělo, i pro vás šperky mělo, a upletlo vám diadem, však vítáte jej s chladem. Z jara sem přece zavítá, z vesničky tváře milá, zda kvítečka jsou zalita; kříž dělá ruka bílá A zatím stíny dvojité se nesou, jeden květů, ten druhý dole pojíte, jenž dál juž s Bohem světu. A vaše město utichlé ve hrob se denně vejší, zda oko již to vysychlé, čí spí zde nejmilejší? Já dával tichým hodinámhodinám, dál letěl, když jsem dlíval u vás; těch ještě vzpomínám, když večer již se stmíval. 61