Osud člověka.

Adolf Brabec

Osud člověka.
Když sila zlíbá hroudu jenjen, juž zkvetou kvítka stověká, když síla zlibá lásky sen, hned zplodila tu člověka. V objetí pojme divný svět hned neznámý ten nový květ, a slzy stírá rozechvět, proč v neznámu nezůstal zpět. Když síla zlíbá člověka, hned usne u věčný lásky sensen, na hrob mu dají hroudu jen, zde zkvetou kvítka stověká. 33
Básně v knize Dávné dumy:
  1. Ptáčkovi.
  2. Proč jméno Vaše...
  3. Za skřivánkem.
  4. Pousmání.
  5. Větru lkaní.
  6. Propast pekla.
  7. Píseň nemocné.
  8. Vzpomínka.
  9. Snu mládí.
  10. Vzpomínka.
  11. Těch květů bude málo...
  12. Prvnímu květu.
  13. Známé.
  14. Prvně v plesu.
  15. Zvonu.
  16. Vzpomínka na matku.
  17. Vzpomínka.
  18. Marné tužby.
  19. Rozloučení.
  20. Za cílem.
  21. Hvězdě.
  22. Juž jaro?
  23. Květu.
  24. Ve své jizbě.
  25. Osud člověka.
  26. Ve vašem zraku...
  27. Našemu žití.
  28. Procházka v parku
  29. V letním jitru.
  30. Život.
  31. Smutek.
  32. Jak krásně u nás bývalo.
  33. S hvězdami.
  34. Vítězství.
  35. Zapomnění.
  36. Rovné.
  37. Píseň z mládí.
  38. Písni.
  39. Píseň harfenisty.
  40. Píseň malířova.
  41. Za jasmínovým parkem jen...
  42. Píseň vystěhovalce.
  43. Písni.
  44. Z východu.
  45. Na kraji lesa...
  46. Procházkou.
  47. Na hřbitově.
  48. Na jaře.
  49. Záře luny.
  50. Rovům.
  51. Naše skály.
  52. V šumavských hvozdech.
  53. Lesem.
  54. Noc.