Osud člověka.

Adolf Brabec

Když sila zlíbá hroudu jen, juž zkvetou kvítka stověká, když síla zlibá lásky sen, hned zplodila tu člověka. V objetí pojme divný svět hned neznámý ten nový květ, a slzy stírá rozechvět, proč v neznámu nezůstal zpět. Když síla zlíbá člověka, hned usne u věčný lásky sen, na hrob mu dají hroudu jen, zde zkvetou kvítka stověká.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

296. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  2. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  4. VI. V ZAMLČENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Přijď lásko! (Antonín Klášterský)
  6. JARNÍ MODLITBA. (Alois Škampa)
  7. IX. Ne každý pocel – lásky políbení, (František Leubner)
  8. XV. Nač dýl si ňádra ostřežit, (Vítězslav Hálek)
  9. Láska. (Antonín Klášterský)
  10. Zakleté jaro. (Bohdan Kaminský)