Jak krásně u nás bývalo.

Adolf Brabec

Jak krásně u nás bývalo.
Jak krásně u nás bývalo za jarního kdys večera, když čelo hor se stmívalo a měsíc smál se do šera. Na křidelkách svých roznášel ze zahrad větřík vůni, květ, když duch můj výš jsa rozechvět do vesmíru se povznášel. Když hleděl pak jsem šerem zas, kdy zemi měsíc utkal páspás, jsem viděl blaho pospíchat, u našich stanout ve vsi chat, Jak krásně u nás bývalo, za jarního kdys večera, když čelo hor se stmívalo, a měsíc smál se do šera. 41