Vítězství.

Adolf Brabec

Vítězství.
Svých květů vesna oceán po širé zemi rozlila a země jako Titeán se květy těmi opila. Můž’ býti sladší rozchvětí, než zváti květy svými, ve volném cítit rozpětí, vše květy líbeznými. Ta oběť, jižto přináší, přec každým rokem naše zem, ta štěstí sebou odnáší, a hlásáhlásá, kdo je vítězem! 43