Vzpomínka.

Adolf Brabec

Vzpomínka.
Květ bílý jako padlý sníh ve ztuhlou klad’ jsem její ruku, bych i ve chvílích posledních ji zřel a snášel žal a muku! A žhavá slza vytryskla, jak rosa padá v kvítka zkvetlá, na skráň se její vytiskla, ta slza moje žhavá, světlá! 22