PRASTARÉ LESY.

Jan Opolský

Prastaré lesy dýchavé a hřmící kantáty bez textů v únavném kolísání všech šerých kmenů, slitých v kolonády za vlažných větrů od daleka přišlých. Lesy, jež milost udílí a krotí pýchu, těch, již v ně vešli s neodkrytou hlavou, lhostejní slyšet z houštin stmívajících pochmourný švehol ptáka samotáře. Lesy, jež jistě přinutí kde koho sepnout ruce, když z dálných prohlubní cíp měsíčného nebe – stříbrný pramínek se zmítá mezi stromy, – náhrobní lampička, jež vzlyká usínajíc. Sem, mladá krvi, třást se přicházívej! Zde ucítíš, žes šlechetný a dobrý a pohnut rozpláčeš se jako malé dítě nad poznáním své měkké přístupnosti a nad obrázkem černým svaté panny, jež žehná poutníkům, jsouc omývána rosou se snětí tekoucí a sesmutněná štkáním divokých doupňáků, k ní plaše vzlétajících.

Patří do shluku

hostýn, moravan, morava, moravský, tatarský, moravěnka, tatar, velehrad, tatra, modlící

108. báseň z celkových 139

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Večer po bouři. (Jan Evangelista Nečas)
  2. Horské chaloupky. (Vojtěch Pakosta)
  3. V šumavských hvozdech. (Adolf Brabec)
  4. Hostýnské zvony. (František Táborský)
  5. Žhavé jarní zablesknutí (Adolf Heyduk)
  6. LIII. Bylo to v šumavském lese. (Adolf Heyduk)
  7. Klášterní zátiší. (Antonín Sova)
  8. Na posvátném Hostýně. (Václav Antonín Crha)
  9. ROMANCE O MODERNOSTI. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Příchod Čechů. (Václav Jaromír Picek)