XXII. Slunce už luhu s Bohem dává,

Adolf Heyduk

XXII.
Slunce už luhu s Bohem dává, Slunce už luhu s Bohem dává,
všecko požato je, kořenně voní tráva; z hrabaček roje za družkou družka se ztrácí, dosti už znoje, konec je práci. Jen v louky kraji ještě je hlučno, sekáčovy děti si hrají a zpívají zvučno. Z nich těší se tvář sekáčova smavá, jenž na poslední řad svou kosu naklepává, v to klepání z vesnice klekání zvoní a děti se při těch zvucích v tanci honí. 249

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk