XXXV. V zříceninách.

Adolf Heyduk

Slunce se kloní. Zbytkem síly opírá se v prázdné okno, u něhož stojím. Valem se stmívá, les šumí, občas s věže padá kámen. Šero, vše usnulo – mlčení. – Hle, u paty věže kmet klíčník otvírá vrata. Z vrat vystupuje svatební průvod. Pyšně si vykračují. Pohádka. Či pověst oživlá? Hudba zní, lid výská. Kývají mně; „Pojď s námi, nespi!“ Divím se, pospíchám dolů, procitám, všecko je pryč, ticho. Nevidět nic. Slyším jen z dálky zvuk pastevcovy píšťaly a za sebou pád kamenů s věže.

Patří do shluku

basa, klarinet, housle, cimbál, smyčec, muzika, bas, šumař, hudec, nota

221. báseň z celkových 273

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PLUKOVNÍ TAMBOR. (Vítězslav Hálek)
  2. Kamarádi. (Emanuel Miřiovský)
  3. Ples čarodějnic. (František Ladislav Čelakovský)
  4. Skulina. (Jaroslav Vrchlický)
  5. None (Ladislav Quis)
  6. Před táborem. (Karel Marie Drahotín Villani)
  7. Jarní píseň. (Otakar Mokrý)
  8. Z dílny. (Matěj Anastazia Šimáček)
  9. ROMANCE O ŽENÁCH. (Antonín Sova)
  10. MŮJ OSUD (Josef Svatopluk Machar)