XXXVI. Zapad jsem v skalách,

Adolf Heyduk

XXXVI.
Zapad jsem v skalách,
Zapad jsem v skalách,
v mé skrýši smutno, vedle vysoko rostou jedle.
Večer je, vyjít nutno, hvozd se stmívá, cesta se těsní, je noc. Slyš, dojemně zpívá skřivánek lesní. Zdráva buď písni! Mám žít jen chlebem? Stůj, život svůj vysni pod širým nebem! 277