VI. Nebe je všecko pokryto mraky,

Adolf Heyduk

VI.
Nebe je všecko pokryto mraky,
Nebe je všecko pokryto mraky,
mraky jsou šedé, plny sněhu. Jdu pustým krajem, pustou cestou, po kraji černé bodláčí zvedá šedě ochmýřenou hlavu.
Zvadlé listí nosí mi vichr k nohám, suslí a vzdychá. Léto prchlo! Mne u srdce píchá! Myslím na domov v té chvíli; nebe se náhle jasní, slunéčko zlatí listí. Listí šepce, po luhu pílí. 298 Strom prstem mi kývá. V mou duši vrací se mládí po špičkách, hebce, klidno v mé lebce, radost v mou hruď se dívá a krev má zpívá. 299