XXIII. Živo je v žulovém lomu.

Adolf Heyduk

XXIII.
Živo je v žulovém lomu.
Živo je v žulovém lomu.
těžkou, přetěžkou prací muž s ženou balvan kácí, jak život káže; uhnětené jsou páže, – jak těžký je život, jak krutý, když v stáří práce nám život maří! Opodál u starého stromu, jenž věkem už všechen je dutý, leč větvemi posud zdravý, kloní se k sobě dvě hlavy. S milou to milý, odešli chvíli, aby, jak právě se dělo, konali, co srdce chtělo: radosti života se rtů pili.
327 Jak krásný je život, jak milý, když v mládí dva mají se rádi! 328