Duma po denní práci.

Adolf Heyduk

Což ptá se ptáčník lapeného ptáka, zda jara zjev jej na výsluní láká? Což ptá se osud po tak dlouhá léta, zda netoužím snad do šírého světa? Jsem chleba otrokem, už po všem veta! Když těká jaro po květnatém luhu, já vězněm váznu v povinnostech kruhu a cítím jen, jak ducha mého víže a hněte skráň a písním křídla stříže chléb, tyran můj a potřeb hrdé kníže. Tak umírám a hynu; jenom ve snu – sám nevím jak – si drobnou píseň hlesnu. Leč práce den když úmorné zas přišel, Zda pěl jsem ji – já nevím – snad jen slyšel kdes na Šumavě v starých sosen těsnu! A tak z dum vyrušen zas v dumy klesnu!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

393. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma u ptačí klece. (Adolf Heyduk)
  2. O CHLÉB. (Antonín Klášterský)
  3. Loučím se. (Adolf Heyduk)
  4. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)
  5. Tužba. (Adolf Heyduk)
  6. V červnu. (Adolf Heyduk)
  7. Ptáče v srdci. (Adolf Heyduk)
  8. U hřbitovní lípy. (Adolf Heyduk)
  9. Družky duše. (Adolf Heyduk)
  10. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)