Tužba.

Adolf Heyduk

Kéž možno s beder střásti(J3f) jen malou hrstku let(J3m) Hned bych jak pták se vrátil(J3f) v zapad mlá svět(J3m) A proletěl bych znova(J3f) ten krás slun čas(J3m) a k domovu bych spěchal(J3f) na duše hodokvas(J3m) z javorových sně(J3f) pod nimiž jsem kdys snil(J3m) za tep je noci(J3f) bych housle urobil(J3m) z kadeří své ženy(J3f) bych zruč struny tkal(J3m) a z růže kde jsme stáli(J3f) si kůlce vyřezal(J3m) A smyčec z kmene py(J3f) pod níž mi otec zhas(J3m) a na oblouček napial(J3f) bych še matčin vlas(J3m) A švehol ptá dum(J3f) a jara tep chvat(J3m) pád lis a stesk bouře(J3f) bych chodil poslouchat(J3m) Tak rozuměl bych všemu(J3f) čím v ňadrech pučí cit(J3m) i tomu čím kdo strá(J3f) chtěl bych se přiučit(J3m) Pak bych ty čes luhy(J3f) bláh prošel křížem kříž(J3m) hrad navštívil bych pyš(J3f) i shrblou kem chýž(J3m) A kaž vrch a skálu(J3f) i hvozd i pláň i dol(J3m) a housliček svých pís(J3f) bych svěžest sypal kol(J3m) A kde bych postál chví(J3f) kde struny rozzvučel(J3m) tam myšlénky by vzlétly(J3f) ze skrýše z bledých čel(J3m) Ó pla touho da(J3f) Tu neodolnou tíž(J3m) svých beder mar střásám(J3f) ji vezmu v rakev již(J3m) A hous neurobím(J3f) čas jarou lu vzal(J3m) a tu rozpor ži(J3f) květ srdce zpožehnal(J3m) Tož šťast učiň mlá(J3f) přá v housle skrej(J3m) a k strunám svým z mých pís(J3f) si poutka ulej(J3m)

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

21. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Když se stmívá. (Adolf Heyduk)
  2. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. None (Adolf Heyduk)
  5. Samotám lesním. (Alois Škampa)
  6. None (Adolf Heyduk)
  7. V červnu. (Adolf Heyduk)
  8. Klidně! (Adolf Heyduk)
  9. VEČERY V PODJAŘÍ. (Adolf Brabec)
  10. Směje se slunce. (Adolf Heyduk)