Glorioly.

Adolf Heyduk

Den podjeseně – smutkem snad – mře v červáncích, a květné stvoly, jež do růžová zlíbal chlad, kol skrání mají glorioly. Hle, v rubíny je proměněn jich žal, jenž v kapkách dolů padá; vše rdí se, leskne ven a ven, jak zlatem zkvétala by lada. – Jak teskliva a šťastna přec je družina těch zvadlých stvolů! Má každá strast svůj ruměnec, a každý žal svou gloriolu.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

46. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Princezna. (Otakar Mokrý)
  2. Poslední květy. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Sličná země. (Eliška Krásnohorská)
  4. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  5. 13. Ach, má růže, krásná růže, (Jaromír Březanovský)
  6. ADOLFU HEYDUKOVI. (Josef Václav Sládek)
  7. Zakleté jaro. (Bohdan Kaminský)
  8. Ach, vstoupit do hrobu... (Růžena Jesenská)
  9. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  10. Duma o pohádkách jara. (Adolf Heyduk)