Duma v bouři podzimní.

Adolf Heyduk

Bouř podzimní, ta nezná smilování, co v cestě jí, s tím napořád se sváří, a směje se a chechtá jiných lkání a vždy je neúprosná jako stáří. Vše jedno jí, zda mlází rve neb klestí, zda růže jen, či duby z půdy páčí; a stáří také nevybírá cesty a přes hlavy i srdce přímo kráčí. Co skácí se, to čas v svém lůně schová, co zlomí se, to vykvétá juž stěží, a přes les nový zas a srdce nová dál ruku v ruce bouř a stáří běží.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

436. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STAROCH I BOR. (Bohumil Adámek)
  2. LACRIMAE RERUM. (Jaroslav Vrchlický)
  3. XX. Blesk rozčísnul ten dub až do kořene. (František Leubner)
  4. christos voskres (Stanislav Kostka Neumann)
  5. JAK TO BÝVÁ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Pozdrav lesům. (Antonín Klášterský)
  7. Skály. (Herma Pilbauerová)
  8. PÍSEŇ V HORÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Oblaka. (Viktor Dyk)
  10. CHATRČ CIVÍ K MODRÉ OBLOZE. (Antonín Sova)