Na horách.

Adolf Heyduk

Jsem na horách, nač duch se rmoutí? kdož by to, milý Bože, řek’, že do nebe lze dosáhnouti, dám-li si pod nohy v té pouti jen cestovní svůj raneček. Jsem na horách a nížím hlavu, jak v posvátném bych chrámě byl, od říčky hovorného splavu až tam, kde jedle stojí v davu, kraj celý v kytku se mi svil. Jsem na horách – ta vůně luhů, ten smaragd hvozdů, jezer jas, ten švehol skřivánčích mých druhů, to kvítí seřaděné v duhu a vísky bystřinový pás! Jsem na horách, kde ňadro pučí, kde mysl kvete, zraje zpěv, kde srdce zlatým zvonem zvučí a duši křídla rostou ručí a v ňadru stará mládne krev. Jsem na horách!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

174. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Drobné děje. (Adolf Heyduk)
  2. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  3. U horských srázů. (Adolf Heyduk)
  4. Chci hledat zapomenutí. (Adolf Heyduk)
  5. None (Adolf Heyduk)
  6. Kalno je nebe... (Adolf Heyduk)
  7. None (Adolf Heyduk)
  8. Cestovní píseň. (Antonín Klášterský)
  9. Chci býti sám (Adolf Heyduk)
  10. Květ na skále. (Adolf Heyduk)