Kalno je nebe...

Adolf Heyduk

Kalno je nebe, smutnu zřím zem, přišla k nám bouře před časem; v sadě mi ryla, kvílela, vyla, lačnila plenu; s života kmenu krásné dvě urvala sněti: Jarušku, Lidušku, mé drahé děti! Kalno jo oko, sivá je skráň, ňadro mé jako suchá pláň, samé jen vzdechy; nikde mi těchy, kam se jen šinu, strádám a hynu raněným skřivanem v setí; umírám, umírám po Vás, mé děti!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

404. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Drobné děje. (Adolf Heyduk)
  2. None (Adolf Heyduk)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. 13. Vypráhlé vedrem, hory na úbočí, (Vojtěch Pakosta)
  5. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  6. Vzpomínka. (Adolf Heyduk)
  7. Vyčkej času. (Adolf Heyduk)
  8. None (Adolf Heyduk)
  9. Cestovní píseň. (Antonín Klášterský)
  10. KUKAČKA. (Miloš Červinka)