Kalno je nebe...

Adolf Heyduk

Kalno je nebe...
Kalno je nebe, smutnu zřím zem, přišla k nám bouře před časem; v sadě mi ryla, kvílela, vyla, lačnila plenu; s života kmenu krásné dvě urvala sněti: Jarušku, Lidušku, mé drahé děti! Kalno jo oko, sivá je skráň, ňadro mé jako suchá pláň, samé jen vzdechy; nikde mi těchy, kam se jen šinu, strádám a hynu raněným skřivanem v setí; umírám, umírám po Vás, mé děti! [159]

Kniha Zaváté listy (1886)
Autor Adolf Heyduk