Zastesknutí.

Adolf Heyduk

Po Šumavě zastesklo si jaro, odělo se v blankytové řásně, zlatým slunce paprskem jí píše na zelenou blanku květné básně. Píše jí je červánkovou krví, křišťálové slzy do nich roní, každý verš je písní skřivánkovou, každý rým jak drozdí zkazka zvoní. Každá sloka plna kypré vůně, plna hvězd a čarovného vzletu... ach, jen jednu takou věčnou píseň přál bych sobě zazpívati světu.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

114. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 70. Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce, (Jan Kollár)
  2. BELVEDER. (František Serafínský Procházka)
  3. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  4. Vlaška. (Adolf Heyduk)
  5. Zem ozdobila ňádra kvítím. (Adolf Heyduk)
  6. Lesní třešně v bukovině, (Adolf Heyduk)
  7. KRVAVÉ RŮŽE. (Václav Šolc)
  8. PRVNÍ KVĚTEN. (František Kvapil)
  9. Sdílnost. (Adolf Heyduk)
  10. Romance jarní. (Augustin Eugen Mužík)