Všude mír a všude ticho,

Adolf Heyduk

Všude mír a všude ticho, Všude mír a všude ticho,
 že by jsí jak v chrámě klek’, na krůpěje rosy padá a zde v barvy se rozkládá zlatý slunka paprslek. Vlny dne se utišily lidské práce odlivem, však, co v srdci spočívalo, do tuhé se práce dalo vždy bušícím kladivem. Nitro hoří vzpomínkami, věrná slzo, has je, has, a ty, starý kováříku, nechej tepání a křiku, vždyť je venku jaro zas. 24 Země slaví z mrtvých vstání, v lesním chrámě je dnes pouť, nu a při takovém svátku nesmíš aspoň na záchvatku svoje vlastní pouta kouť. 25

Kniha Lesní kvítí (1873)
Autor Adolf Heyduk