Všude mír a všude ticho,

Adolf Heyduk

Všude mír a všude ticho, že by jsí jak v chrámě klek’, na krůpěje rosy padá a zde v barvy se rozkládá zlatý slunka paprslek. Vlny dne se utišily lidské práce odlivem, však, co v srdci spočívalo, do tuhé se práce dalo vždy bušícím kladivem. Nitro hoří vzpomínkami, věrná slzo, has je, has, a ty, starý kováříku, nechej tepání a křiku, vždyť je venku jaro zas. Země slaví z mrtvých vstání, v lesním chrámě je dnes pouť, nu a při takovém svátku nesmíš aspoň na záchvatku svoje vlastní pouta kouť.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

400. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Svatováclavská kaple. (František Leubner)
  2. Quies. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  4. Romance o bledském zvonečku. (Otakar Mokrý)
  5. Večerní klekání. (Josef Kuchař)
  6. KRÁSNÁ CHVÍLE. (Zikmund Winter)
  7. Zaduněly rány v staré, tmavé věži, (Jan Neruda)
  8. V nádvoří Pražského hradu. (Emanuel z Čenkova)
  9. U HROBU GEROVA. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. Šťastné zákoutí. (Emanuel z Čenkova)