U HROBU GEROVA.

Adolf Bohuslav Dostal

Nad starým kostelem už zvony mlčí chvíli, stín jako pavučí se napjal na pilíře, v šeptání modliteb, jež v ohlasech tu zbyly, zvuk našich kroků vpad, pod věčné světlo míře. V románském souzvuku svou gotikou se šíře ční starý náhrobek, hrozivý, vážný, němý; kdo spí tu, slavný byl, meč, plášť i světlo víře... Kdo spí tu, proklet byl, než našel klid v té zemi. A jako v daleku když vítr v pláních kvílí, cos chladem zaválo sem zvenčí od předhoří. My náhle bázlivi jsme k světlu ustoupili... Den letní skonává a slunce haluzemi na věžích kamenných posledním žárem hoří. A v parách krvavých ční chrám nad horské lemy.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

14. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sen v kathedrale. (Růžena Jesenská)
  2. Smrt a skřivan. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Hudba. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Velký pátek. (Emanuel Züngel)
  5. Jsou okamžiky... (Jan Ježek)
  6. Všude mír a všude ticho, (Adolf Heyduk)
  7. SMUTNÝ VEČER. (Růžena Jesenská)
  8. 11. V šeď soumraku se halí zasněn kraj, (Josef Kuchař)
  9. Vánoc. (Simeon Karel Macháček)
  10. V NOČNÍM TICHU. (Adolf Heyduk)