Hle, to onen zázrak jarní

Adolf Heyduk

Hle, to onen zázrak jarní slunka všehojící lék, ze šveholů čilých ptáků, z růží, z divokého máku, z jasmínu a fialek. Teplých vánků šelestění mile oblétá mou skráň, z chvoje, z křovin všech i vřesu plno písní, plno plesu, ozývá se v stráň i pláň. Ba i měsíc tká a svijí roušku na stohlavý bor, a v té divné moci světla, vůni dýší prsa skvetlá, rozkoš září z vlhkých zor. A co dávno mrtvo bylo, křísí náhlý citů vír, růže kvetou zas, jež zvadly, a hvězdy, jež druhdy spadly svítí v sladký duše mír.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

230. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERY V PODJAŘÍ. (Adolf Brabec)
  2. III. DARY JARA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. NA HŘBITOVĚ. (Irma Geisslová)
  4. XLI. Daleko široko zeleň a květy; (Adolf Heyduk)
  5. BALLADA KU CHVÁLE JARA. (František Kvapil)
  6. Pták v srdci. (Adolf Heyduk)
  7. Večerní odpočinek. (Adolf Heyduk)
  8. MLÁDÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Pohled s Boubína. (Adolf Heyduk)
  10. PÍSEŇ. (František Kvapil)