Hle, to onen zázrak jarní

Adolf Heyduk

Hle, to onen zázrak jarní Hle, to onen zázrak jarní
slunka všehojící lék, ze šveholů čilých ptáků, z růží, z divokého máku, z jasmínu a fialek. Teplých vánků šelestění mile oblétá mou skráň, z chvoje, z křovin všech i vřesu plno písní, plno plesu, ozývá se v stráň i pláň. Ba i měsíc tká a svijí roušku na stohlavý bor, a v té divné moci světla, vůni dýší prsa skvetlaskvetlá, rozkoš září z vlkýchvlhkých zor. 26 A co dávno mrtvo bylo, křísí náhlý citů vír, růže kvetou zas, jež zvadly, a hvězdy, jež druhdy spadly svítí v sladký duše mír. 27

Kniha Lesní kvítí (1873)
Autor Adolf Heyduk