PÍSEŇ.

František Kvapil

Když větry táhnou přes lada, v mou duši písní napadá jak zlatých do keře růží. Mně volno, sladko, veselo tak, předtuchou divnou vlhne mi zrak, a dech se štěstím až úží. I ptám se, ptám: zdaž jaro kouzelné přilétlo k nám? Vzduch voní, les pln slavíků, květ každý zrosen, ve mžiku duh sterých třpytem se baví. Co žije, dýchá, jediný ples, pták, vlna, skála, přihnědlý vřes, trs poupat, olše, klas trávy. I ptám se, ptám: zdaž máj už přivolal soudruhy k hrám? Jak v sluch zní hudba přesladká! Již zkvetla hlohem zahrádka, vrb každá směje se vráska. Pojď, dítě, tmavý zlíbat nech vlas, oči i rtíky stokrát a zas, toť v pravdě zvoní k nám láska! I ptám se, ptám: zdaž jaro kouzelné přilétlo k nám?

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

121. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V podzimní den. (Vojtěch Pakosta)
  2. XXV. Růže už kvetou a snětí (Adolf Heyduk)
  3. Jarní otázky. (Adolf Heyduk)
  4. SLOKY. (František Kvapil)
  5. Za jarem. (Adolf Heyduk)
  6. Já nechci lauru, já chci růže. (Adolf Heyduk)
  7. Pěnkavka. (Adolf Heyduk)
  8. Mládenec a vdovec. (Adolf Heyduk)
  9. Vlaška. (Adolf Heyduk)
  10. V dobré míře. (Adolf Heyduk)