PÍSEŇ.
Když větry táhnou přes lada,
v mou duši písní napadá
jak zlatých do keře růží.
Mně volno, sladko, veselo tak,
předtuchou divnou vlhne mi zrak,
a dech se štěstím až úží.
I ptám se, ptám:
zdaž jaro kouzelné přilétlo k nám?
Vzduch voní, les pln slavíků,
květ každý zrosen, ve mžiku
duh sterých třpytem se baví.
Co žije, dýchá, jediný ples,
pták, vlna, skála, přihnědlý vřes,
trs poupat, olše, klas trávy.
I ptám se, ptám:
zdaž máj už přivolal soudruhy k hrám?
Jak v sluch zní hudba přesladká!
Již zkvetla hlohem zahrádka,
vrb každá směje se vráska.
Pojď, dítě, tmavý zlíbat nech vlas,
oči i rtíky stokrát a zas,
toť v pravdě zvoní k nám láska!
I ptám se, ptám:
zdaž jaro kouzelné přilétlo k nám?
11