PÍSEŇ.

František Kvapil

PÍSEŇ.
Když větry táhnou přes lada, v mou duši písní napadá jak zlatých do keře růží. Mně volno, sladko, veselo tak, předtuchou divnou vlhne mi zrak, a dech se štěstím až úží. I ptám se, ptám: zdaž jaro kouzelné přilétlo k nám? Vzduch voní, les pln slavíků, květ každý zrosen, ve mžiku duh sterých třpytem se baví. Co žije, dýchá, jediný ples, pták, vlna, skála, přihnědlý vřes, trs poupat, olše, klas trávy. I ptám se, ptám: zdaž máj už přivolal soudruhy k hrám? Jak v sluch zní hudba přesladká! Již zkvetla hlohem zahrádka, vrb každá směje se vráska. Pojď, dítě, tmavý zlíbat nech vlas, oči i rtíky stokrát a zas, toť v pravdě zvoní k nám láska! I ptám se, ptám: zdaž jaro kouzelné přilétlo k nám? 11