NOČNÍ AQUARELLA.

NOČNÍ AQUARELLA.
Míč zlatý z guttaperče je měsíc, v dlouhé terče pěn který tisíc střel vrh v šíř i v dél. St. Cloud již tmí se v mraku, zní plavců zpěv a zraku stín parku, do vln skryt, vil zámkem zdá se být. Jsme na palubě, sníme, že na dně kráska dříme, Fort d’Ivry, obr, sám již střeží tam. Nad Grenelle vyšly hvězdy – spí město, hlučné vezdy, mhou lampy začadlé vln plují v zrcadle. Dvě věže zdvihl z šera stín velký Trocadera, a orloj, starý brach, kdes hučel v tmách. Jak řady korridorů ční mosty v němém vzdoru, v šeř zahrad, k parníku slyš! lká zpěv slavíků. 83 Nad obelisk, mhou spjatý, hvězd krouží kolovraty, v šum fontan, který ztich, náš padl smích. Sní Louvre. Pod arkýři kol vlaštovek tlum víří, kýs chodec nábřežím se mih a znikl v dým. Pont Neuf, jejž oko zhlídlo, zved nad nás černé křídlo, člun každý v šerý stín kles do hlubin. Nám zdá se, ve objetí že giganta loď letí, hle, ruce vstříc už k nám pne z dálky Notre-Dame. Ó staňme! Světla dětmi zas vyjdem z mlh a ze tmy, kde hřmí v jas boulevardu třesk pohárů. Tam řadou lip se tmící jde študent, radost v líci, máj vzduchem rozsetý s rtů líbá grisetty. Však ticho – pst – jen s výše pruh stříbra padá tiše, již nehne se ni stvol – jde sergeant kol. 84