VÍC NECHCI BÝT...

František Kvapil

VÍC NECHCI BÝT...
Víc nechci být,být než rosa v květu, když pad v ni slunce zlatý žár: tak schyl se krása k mému retu, v sny žití tkej a v duhy tvar. Hrsť plnou růží, zralých klasů, a v duši slunných písní keř, chci s osudem jít do zápasu, dím každému: Jen miluj, věř! Pták na hlohu, jenž perly střásá, trs malin, hvozdů temných zrak mně věčné krásy hymnem jásá, všem volá: K hvězdám, do oblak! To k blahu stačí, když zřím, v zoři jak v hnízda padá květ a třpyt, v mém srdci víno lásky hoří, chci milovat, chci pět a snít! Nechť bouře hřmí, nechť strhne v letu nám růže vichr, věště zmar, Víc nechci být,být než rosa v květu, když pad v ni slunce zlatý žár. [9]